Jsme ve Vahách a tématem jsou vztahy

Naše tělo pomalu zvolňuje a biologicky se ladí na podzim. My můžeme zrána pociťovat, že se nám nechce vstávat, což je přirozené. Cyklus roku je nádherným vodítkem k tomu, jak vnímat své tělo a tělo skvělým pomocníkem k tomu, jak vnímat rok v jeho proměnách, jak energie přirozeně přibývá i ubývá. 

Na jaře vylézáme ze své ulitky, v létě běháme po světě, užíváme si, dovádíme, máme nejvíc energie, kterou také dosycujeme a na podzim se choulíme, zpomalujeme, abychom v zimě zalezli do svých tělesných ulitek, šetřili energií, kterou jsme načerpali v létě a dopřáli svému tělu klid.

Dává to smysl? Možná ne tak úplně, protože se pro nás stalo běžné nezpomalovat a naopak spíše se snažit rychleji a rychleji. Neladíme se s cyklem roku ani se svým tělesným biorytmem. Proto již na podzim hrozí únava a když neuposlechneme signály svého těla k odpočinku, snadno prochladneme, onemocníme. Tělo je dokonalou navigací.

Nyní přichází ke slovu potřeba ladění se na svou vnitřní harmonii. Jak jí ale dosáhnout? 

Váhy s sebou nesou téma vztahů a jejich skloňování na všechny způsoby. Jedná se o vztahy partnerské. Co jiného pracuje a dopomáhá naší rovnováze než naše vztahy, které jsou cestou pro naše sebepoznání a zároveň posilování obou našich vnitřních polarit – vnitřního muže a vnitřní ženy? Tyto principy máme v sobě obě pohlaví a pracujeme na jejich rozvoji nejvíce právě skrze partnerské vztahy. 

Pokud bychom si přáli mít klidný a partnerský vztah, dopouštíme se velkého omylu. Partnerské vztahy přinášejí neustálou práci na sobě a dokud si lidi mají co předat, pořád se děje ve vztahu něco, jen toho klidu je jako šafránu. 

Dovedu si představit jedince, kteří jsou již na takové úrovni vědomí, že dokážou vědomě ladit své vnitřní polarity a dosahovat své vlastní rovnováhy a tu pak přenášet do vztahu. Ale to jsou lidé, kteří se tam dopracovali usilovnou a vědomou prací skrze svého partnera/partnery a nazvala bych to mistrovstvím. Takto se nerodíme. Obvykle se musí něco ve vztahu dít, aby si partneři měli co předávat.

Pokud jsme v sobě v nějaké polaritě vychýlení, nejedná se o rovnovážný stav a nepociťujeme vnitřní harmonii a klid. Potřebujeme k sobě partnera, který nás tzv. vyváží – pocítíme skrze něho toto vyvážení a poté ho integrujeme do sebe tak, že naše oslabená polarita se posílí skrze partnera a přiblížíme se tak rovnovážnému stavu v sobě.

Stav přesné rovnováhy je spíše iluze, protože dosahování rovnováhy je neustále dynamicky se vyvíjející proces, který nekončí, ale kterého se snažíme dosáhnout, lépe řečeno se mu přiblížit, přičemž naše snaha a touha po rovnováze rozehrává dynamiku tohoto procesu. 

Mohlo by se tedy zdát, že z prvního odstavce plyne, že s nadcházejícím podzimem nastává období klidu. Pro naše tělo ano, ale tématicky přichází do popředí partnerské vztahy a o klidu se moc mluvit nedá. Vztahy máme před sebou jako na zlatém podnose a jsme nyní pobídnuti podívat se jim na vrub. V létě jsme byli zaměřeni na jiná témata, byli jsme venku, užívali si léta, sklízeli plody přírody. Ale teď se vracíme domů a dovnitř. Jak symbolické. A na tomto jevišti se znovu intenzivněji utkáváme se svým protějškem.

Já osobně považuji podzim za velmi tvůrčí čas, který přeje sdílení, setkáváním a vede nás k sobě. Váhy propojují.

Princip nebo zákon rovnováhy je tím nejvyšším ve vesmíru. Krásně symbolicky ho vyjadřuje den a noc, světlo a tma, muž a žena.. Uvádí do pohybu vše, co existuje. Však muž a žena je ztělesněním vesmírného spojení Marse a Venuše, dvou partnerských planet, které nám přinášejí o partnerství pro každého z nás mnoho informací.

Astrookénko

A co přinese období Vah pro naše vztahy?

Stále jsme pod vlivy planetárních konstelací nedělního novu, které jsou pro vztahy poměrně napěťové. Jednak můžeme pociťovat tlak na to se vyjádřit nebo něco konat, ale není třeba se do něčeho nutit, je dobré, ujasňovat si nejprve v sobě. Zároveň můžeme pociťovat potřebu před jakýmikoli tlaky uniknout, protože se věci nejeví jasně. Pochybnosti, obavy nejistoty jsou také na místě. Jasno teď opravdu není a není třeba se do něčeho tlačit. Jen to přijmout. Doporučila bych pracovat na jasnější a srozumitelnější formě komunikace. Ne na tom, jak sdělení říct jinak – jinými slovy, aby mu druhý lépe porozuměl, ale zamyslet se nad tím, co sděluji. A klidně sdělit i to, že cítím, že nevím. Teď věci krystalizují, ale ještě nejsou jasné formy. 

Veronika Šinclová

www.astroway.cz