Jaro, láska a sex…

Petřín, kvetoucí mandloně

Tak jako každý rok, i nyní pociťujeme nástup jara v našich tělech. Cítíme potřebu vyběhnout na sluníčko a spočívat vystaveni jeho hřejivým paprskům. Nastupuje do nás více energie a hormonální systém, jako vždy zjara, se aktivuje. Jsme více nastaveni na lásku. Aby také ne, blíží se květen, měsíc lásky.

Jak jsem psala ve svém posledním článku o novoluní, které proběhlo 29. 3., otevřelo se pro následující měsíc, ale i velice kolektivně a co do času s velkým přesahem pro budoucnost lidstva, téma lásky. Lásky bezpodmínečné, kterou lze cítit jako stav bytí, který není podmíněn láskou nikoho jiného a k někomu jinému.

Nyní jsme vystaveni velmi silným proudům kosmické (té bezpodmínečné) lásky, která k nám proudí, aby ti, kteří jsou otevření, tento stav cítili, povznesli se ve svých životech, opustili svá životní trápení a pluli na vlně lásky a blaženosti, jež láskyplný stav v našich srdcích a našem bytí, doprovází.

Cesta, jak se přiblížit stavu bezpodmínečné lásky, není jediná. V posledních letech se roztrhl pytel se semináři a kurzy zaměřenými na sebepoznání a seberozvoj, které mají lidi vést k sobě. Sebepoznání a návrat k sobě považuji beze sporu za velmi efektivní cestu, jak si uvědomit sám sebe, objevovat své dary a svou jedinečnost, což samo o sobě vede k většímu pocitu životního štěstí. Naučit se sebelásce a sebepřijetí, to jsou nutné krůčky, které nás velmi posunou k sobě a tím i k druhým. 

„Ctím rčení, že tak, jak člověk dovede milovat sám sebe, dovede milovat i druhé.“

Cesta seberozvoje a duchovního růstu je ta, která nás posouvá ve svém vědomí. Tím, že otevíráme a rozšiřujeme své vědomí, posouváme se do sfér, kde lze cítit bezpodmínečnou lásku, která je jiné formy než láska v pojetí podmínečné lidské vzájemnosti, mezi dvěma lidmi nebo v sexuálním aktu. 

Naše společnost se nachází celkově na vzestupu vědomí, ovšem neměli bychom zapomínat, že žijeme v dualitě. Pokud se duchovní směřování nadhodnocuje, může se stát, že člověk se octne neukotveně vychýlen ve sféře nad zemí, kde se vzdálí zemské podstatě bytí a vede to k určité odchýlenosti od života – k nerovnováze. Zapomíná žít a prožívat pozemské bytí, někdy ho i podceňuje. Zde je nesmírně důležité si uvědomit, že naše duchovní směřování jistě převyšuje naše fyzické bytí, ale také si uvědomme to, že naše duše sem přišla a byla inkarnována do fyzického těla, které se stalo jejím chrámem pro pozemský život. 

Naše tělo je to, co bychom za všech okolností měli neméně opečovávat a mít v úctě, stejně jako svou duši a svého ducha (říká se, ve zdravém těle zdravý duch). Duše je sice věčná a tělo z této perspektivy pouze dočasné, ale umožňuje nám obrovské možnosti, pokud na něho budeme nahlížet jako na skvělý nástroj nejen pro naše blaho-bytí, ale také pomocníka pro transformaci našeho vědomí v životě.

Celý vesmír stojí na principu rovnováhy, který se snaží veškeré bytí ve vesmíru i na naší planetě uvést do tohoto stavu. Nejnázornější pro naši představu bude, když si představíme den a noc, světlo a tmu, dobro a zlo, muže a ženu. Polarity, které jsou v protikladu a pokud se dostanou do rovnováhy, vytváří stav harmonie.

Je tomu stejně i se světem duchovním a pozemským, jako nebe a země. Otec a Matka. V astrologii říkáme: Jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak venku. Na jednom konci se něco změní a projeví se to na druhé straně a je třeba opět nastavit rovnováhu.

Pokud v rámci polarit dojde k vychýlení k jednomu z pólů, nastává nerovnováha. Když duchovně stoupáme, neměli bychom zapomínat na pozemské bytí, bytí v našem fyzickém těle, protože je stejně významné. Jedno bez druhého nevytváří vyvážený celek. Naše tělo nás ukotvuje tady a teď.

Proto si nyní dovolím vyzdvihnout, že jinou cestou k růstu vědomí a osobní transformaci, je cesta přes tělo, cesta vědomého milování – sexu. Odpradávna byla tato cesta tou nejpřirozenější a nejsnazší, i když zároveň skrývá nečekané. Otevření bran k transformaci a vzestupu našeho vědomí. Jak nakládat se sexuální silou, lidé dříve znali a chápali lépe než my dnes, kteří žijeme v „civilizované společnosti“, kdy jsme se od přirozených principů vesmíru a rytmů přírody, odpojili. Ale to volání v nás je. A není to jen volání a touha po spojení, sexuálním spojení, milování, pod tím se skrývá přirozená potřeba růst, navyšovat své vědomí a osobní vibrace, což se při tomto alchymickém aktu přirozeně děje, jsme-li ho účastni vědomě. Přirozeně nás to posouvá ke stavu bezpodmínečné lásky, po kterém všichni toužíme, a na které stojí celý vesmír a na co jsme zapomněli.

Naše sexuální síla je silou kreativní, tvořivou. Je to potenciál, který v sobě máme všichni a je naším osobním zdrojem pro cestu seberealizace v životě. Čím jsme s ním více ve spojení, tím jsme přirozeně šťastnější, protože žijeme v souladu se sebou samými. Realizujeme sami sebe, jsme sami sebou. To, jak naše sexuální síla proudí, velmi souvisí s vitalitou našeho fyzického těla. Naše tělo není pouhá schránka pro naši duši, ale chrám, o který je třeba se starat a pečovat, protože pak je tělo živější, duše šťastnější a naše sexuální síla v pohybu. Vše je velmi propojené. Snad z tohoto odstavce vyplyne, jak je naše tělo důležité a pokud ještě nevyplynulo, tak sex není jen životní radovánkou, zj. ten vědomý, ale cestou k vitalitě našeho fyzického těla, kde se skrývají klíče pro naše zdraví tělesné i duševní. Jako naše tělo potřebuje jídlo, potřebuje také sex.

Přeji všem krásné jaro.

S láskou,

Veronika